Havajské ostrovy

Cesta do pomyslného ráje trvala i s přestupy 24 hodin

HAVAJSKÉ OSTROVY se skládají z osmi základních ostrovů stejně jako je pruhů, které  se vlní na jejich vlajce. (K nim patří ještě 124 menších ostrůvků). Největší je ostrov Hawaii, přezdívaný Big Island, dále následují Oahu, Maui, Kauai, Molokai, Lanai, Nihau a nejmenší z nich Kahoolawe. Havajské souostroví leží asi 3800 km na jihozápad od pobřeží Kalifornie a je nejvzdálenějším státem od hlavního města USA. V roce 1778 je objevil britský mořeplavec James Cook, který je nazval Sandwichovy ostrovy.

       Cesta do pomyslného ráje trvala i s přestupy 24 hodin. Příjemné na tom bylo, že jsme odstartovali 2 .8. v 7 00 hod. ráno a přistáli v Honolulu ještě téhož dne večer. Letí se totiž se sluníčkem a po celou tu dobu nám osvětlovalo zemi pod námi a úplně zapadlo až chvíli před příletem.  Skutečně silný zážitek během letu byl, když jsme pod námi spatřili  Grónsko. Jeho obrovské ledovce se z výšky přes 10 000 metrů  jevily jako hromádky sněhu roztroušené  v nekonečném oceánu. Teplota vzduchu v této výšce byla  –58 °C, ale  myšlenky na rozpálené havajské pláže ostře kontrastovaly s touto ledovou podívanou. Konečně přistáváme na americkém kontinentě v San Francisku, kde nás čeká nezbytná celní kontrola. Na monitoru rentgenu se celníkům evidentně něco nelíbí v mém kufru. „Otevřete prosím zavazadlo ! „ Slyším rázný hlas celníka. Ruka v gumové rukavici prozkoumává vnitřnosti mého kufru až narazí na několik plechovek českého piva, které vezu mimo jiné, jako dárek kolegům sběratelům. Pozornosti neušla ani plastová krabička s mušlemi, které jsou určeny na výměnu. O.K. podotkl s výsledkem spokojený celník a já si s ulehčením  oddechl, že jsem se ničím neprovinil proti přísným americkým zákonům. Můžeme přestoupit na letadlo do Honolulu a posledních pět hodin nás dělí od vytoužených ostrovů. 

       Havaj je opředená mnoha legendami o kráse přírody i obyvatel, opěvovaná ze všech stran a v myslích mnoha lidí považována za tropický ráj. Z velké části je to pravda.  Podnebí je velmi příjemné s dlouhým slunečním svitem  a větry, které snižují tropické teploty. Návětrné strany hor dostávají enormní množství srážek a proto jsou porostlé hustými pralesy s mnoha vodopády. Po dlouhé celodenní cestě se ocitnete na pohádkově krásném  souostroví, téměř uprostřed Tichého oceánu. Ihned Vás pohladí teplý vánek a omámeni tropickým parfémem, který nikdy nezapomenete, vstoupíte na tento z moře zrozený archipelag. Havajské ostrovy jsou vlastně vrcholy podmořského hřebenu sopek, který se táhne v širokém oblouku napříč středem Tichého oceánu. 

       Hned ráno se ze ženou jdeme podívat na proslulou Waikiki pláž od které jsme nedaleko ubytováni v soukromém apartmá. Krásná asi 4 km dlouhá pláž se vším komfortem určeným pro turisty, kterých je zde opravdu mnoho, je z části lemovaná palmami a komfortními výškovými hotely. Tady si uvědomuji značný vliv americké kultury, které mi tak trochu kazil příchuť ráje. 

       V malakologické literatuře jsem se dočetl, že Havajské ostrovy oplývají velkým množstvím endemických suchozemských měkkýšů. Mořských mušlí, které můžeme najít pouze zde je poměrně méně, ale zato některé z nich jsou  velmi cenné, například Strombus hawaensis patří k nejvzácnějším křídlatcům, nebo Distorsio burgessi  také velmi vzácný druh. Bohaté jsou ovšem na velmi malé mušličky – mikromušle. Tito drobní měkkýši, ne zrovna moc populární u sběratelů, tvoří zvláštní sběratelskou skupinu, kde jsou vyhledávanými objekty mušle zhruba od 5 mm níže až po opravdu mikroskopické okem téměř neviditelné . Tuto skupinu mušlí jsem dlouho nechával takřka bez povšimnutí, až teprve v roce 1999 v Malajsii na ostrově Manukan mě upoutalo množství miniaturních, ale barevně i tvarově zajímavých mušliček splývajících s pískem. Od té doby se zajímám také o tuto část malakofauny. Nyní už vybavený lupou a nezbytnou pinzetou  s hlavou téměř zabořenou do písku pátrám po těchto malých, avšak krásných objektech. Než jsem mohl konečně začít sbírat, bylo nutné důkladně projít celou pláž a najít místo, kde skutečně tyto mušličky jsou, protože převážná část Waikiki je čistý zlatavý písek občas proložený omletými kousky korálů a kamínky. Až téměř na konci této čtyř kilometrové pláže západním směrem a stranou od hotelů, jsem našel asi 50 metrů dlouhý úsek, kde bylo konečně co sbírat. Mezi první zajímavé mušle, které jsem zde našel byl naprosto dokonalý Strombus maculatus, který samozřejmě chyběl v mé sbírce. 

Po dobu 12 dnů jsem chodil časně ráno přibližně 30 minut po páté hodině, těsně před rozedněním,  na pláž. K mému překvapení jsem tam nebyl nikdy první. Surfaři byli nedočkaví víc než já a tak tam byli pokaždé dříve, stejně tak i běžci a „hledači pokladů“, kteří vybaveni detektorem kovů a drátěnou síťkou na vyzvedávání nálezů, pročesávali pláž i přílivovou zónu a sbírali ztracené mince a šperky neopatrných turistů. Jak jsem zjistil, pro některé to byl hlavní a jediný zdroj příjmů. Ale zpět k lasturám. Z tohoto padesátimetrového úseku jsem si pečlivě stanovil přibližně 5 – 6 metrů, které byli na sběr nejbohatší a ty jsem prozkoumával důkladněji. Zárukou úspěšného sběru je zaměřit oči zhruba na decimetrový úsek a trpělivě se do něho zadívat. Poté se začnou objevovat malé a pak ještě menší lasturky různých druhů i kvality. Výsledkem mého snažení  bylo cca. 50 nalezených druhů z dvaceti čeledí. Především Turridae. Na Havaji žije asi 15 druhů z toho je 11 endemických. Ze všech devíti, které jsem našel si velmi cením  velkou dvacetimilimetrovou Turridrupa weaveri, krásný endemit objevený v roce 1967 a třímilimetrovou Macteola segesta. Dále pak 3 mm velké, krásně do červena zbarvené Vexillum capricornea, rovněž endemit. Z čeledi Trividae, jsem našel pět druhů a velkou radost mi udělala  úžasná Trivia pilula, která je bílá, téměř úplně kulatá, její  velikost je však 1,5 – 3 mm. Marginellidae, nalezl jsem všechny tři druhy žijící na Havaji ve velikosti od 1 mm do 3 mm. Architectonidae, Heliacus sterkii 3 mm. Dále pak různé Muricidae, Cerithidae, Epitonidae, Bullidae, Columbellidae, Trochidae, Neritidae, Calyptraeidae, Nassariidae Buccinidae a mnohé další ,některé zatím neurčené. K zajímavým čeledím patří Triphoridae, většinou levotočivé ve velikosti od 2 mm výše. Jsou to protáhlé mušličky vyskytující se na Havajských ostrovech přibližně ve čtyřiceti druzích ze kterých je téměř polovina endemických. Já jsem zde našel pouze  12 druhů, pouze sedm z nich jsem identifikoval. Největší z nalezených byla Viriola elongata, měřící 12 mm. Nejmenší měří 3 mm, zatím neurčená. Uložení ve sbírce pro tyto miniatury je vhodné do skleněných ampulek, nebo lékovek ucpaných vatou. Postavené na výšku nezabírají ve sbírce mnoho místa.

       Jednou ráno jsem si na pláži všiml asi třicetileté Havajky, která k mému zjištění  sbírala mušličky stejně zaníceným způsobem. Ukládala miniaturní mušličky stejně tak jako já do krabičky od filmu. Potěšený spřízněnou duší se osměluji a snažím se navázat kontakt s potencionální kolegyní, ale nejevila vůbec zájem o komunikaci. Při odmítavém gestu jsem odešel, nechápaje takový postoj, protože naopak vždy milí a usměvaví Havajci, včetně policie, byli vždy ochotni posloužit radou, nebo jen přátelským pozdravem. Druhý den mi bylo její počínání jasné. Nevěnoval jsem totiž pozornost tabulím cca. každých sto metrů od sebe vzdálených, které upozorňovaly na přísný zákaz sbírání nejen korálů a mušlí, ale stejně tak se nesměly sbírat kameny ani písek. Pokuta za porušení zákazu byla 500 USD, nebo 30 dní vězení. Od této chvíle jsem byl i já velmi obezřetný a sbírání jsem omezil a přestal odpovídat na zvědavé dotazy turistů směřující k mému, pro ně podivnému počínání. Udivující ovšem je na amerických zákonech to, že v každé prodejně suvenýrů byly nabízeny k prodeji Strombus gigas, vyhlášený na kontinentě za chráněný druh a stejně tak různé druhy korálů  i zév tu bylo možné koupit na každém kroku, samozřejmě přivezených z Filipín.

 Propátrali jsme řadu pláží na ostrově Oahu, ale tak bohatý úsek jako na Waikiki se mi nepodařilo najít. Malou vyjímku tvořila přírodní rezervace Hanauma Bay. Tady se vyskytovaly stejné lastury, ale navíc jsem zde našel asi pět druhů, které se na Waikiki neobjevily. Na tuto pláž se platilo vstupné 3 USD na osobu a omezení bylo stejné jako na Waikiki,  ale ještě jištěné  zákazem kouření a pití alkoholických nápojů. Vstup ovšem stál za to , protože tento překrásný záliv v rozrušeném prastarém kráteru sopky, obklopený ze tří stran vysokými bizarními skálami nám zprostředkoval nezapomenutelný zážitek. Při šnorchlování bylo vidět spoustu různých druhů ryb, které přivykly turistům natolik, že byli velmi přítulné a přiblížily se téměř na dosah. Za všechny mohu jmenovat Stethojulis balteata, krásně zelená ryba s modrými linkami a žlutooranžovým pruhem žijící pouze na Havajských ostrovech. Podmořskou krásu trochu kazil téměř zničený korálový útes, který se snažili ochránci parku asanovat aspoň jedním dnem, který připadl na úterý, kdy byla pláž pro všechny uzavřena. 

       Jeden den jsme si vyhradili na návštěvu největšího ostrova Hawai, podle kterého je celé souostroví pojmenováno. Tento zcela odlišný ostrov s řadou aktivních vulkánů měl také svoje kouzlo. Na jedné straně vyprahlá místy i žhavá lávová pole, na straně druhé deštné pralesy s bujnou vegetací a uprostřed ve výšce 4170 m. nad mořem zasněžené vrcholky Mauna Loa. Nedaleko od vrcholu je cca 200 metrová sjezdovka, kterou  sluncem přesycení turisté i místní využívají k lyžování. Zpátky na kopec je vozí terénní auto. Pod úpatím hor nelze přehlédnout plantáže ananasu jehož jsou Havajské ostrovy známým světovým producentem. Plantáže mohou turisti navštívit a prohlédnout si zblízka. Poté jim je nabídnut k zakoupení čerstvě odřezaný ananas, džus, nebo velmi chutná ananasová zmrzlina. Po občerstvení se dostáváme na pláž s černým lesklým pískem odrážejícím paprsky slunce. Černý písek v nás ze začátku vyvolává smíšené až trochu tajuplné pocity z neobvyklé barvy. Podrobil jsem ho kontrole a při pohledu pod lupou jsem v něm k mému úžasu objevil zelená lesknoucí se zrnka olivínu. S polodrahokamem na pláži jsem se ještě nesetkal. Pozor , i zde byl zákaz sběru písku což se dá i pochopit. Na této pláži jsem nenašel mnoho mušlí. Zajímavé pro mne byly pouze dvě, Nerita neglectus a k Muricidae patřící Vexilla fusconigra, obě mušle jsou, jak jinak, zcela černé. Po shlédnutí občas někde kouřících lávových polí a obrovského kráteru Kilauea se rozloučíme s bohyní ohně – Pelé a vracíme se zpět na Oahu ke zlatým plážím.

       Konečně se přiblížil  čas smluvené schůzky. Pan Melvin Pang nás už očekával i se svojí malou zato však nádhernou sbírkou. Víc mušlí měl určených spíše na prodej a proto jsem nemohl  odolat, zvlášť, když mi ukázal krásný havajský endemit Phalium umbilicatum a Phalium bulla. Také Cypraea mauensis, rovněž endemit se stal novým přírůstkem do mé sbírky.  Jako potápěč měl téměř všechny mušle v perfektním stavu a tomu i přizpůsobenou cenu, která byla jen nepatrně menší než v katalogu. Koupil jsem i několik dalších, škoda jen, že nechtěl měnit, ale to mi ostatně sdělil už v dopise. 

       Snad žádný z návštěvníků, který navštíví Honolulu, si nenechá ujít  památník v Pearl Harbor. Na tuto návštěvu musíte vyčlenit ze svého pobytu nejméně půl dne. Jeho prohlídka má pevný řád a kdo chce tento impozantní monument vidět z blízka, musí si počkat, až na něho přijde řada. Během čekání si návštěvníci prohlíží unikátní muzeum dokumentující okamžiky osudného dne. Konečně je slyšet číslo, které jsme dostali při příchodu. Vcházíme se skupinou cca 30 návštěvníků do kinosálu, kde  námořník  přednese průvodní slovo k dokumentárnímu filmu, který bude následovat. Po shlédnutí filmu se přesune celá  skupina na loď a ta ji odveze k samotnému památníku, který je umístěn na vraku potopené lodi Arizona, přibližně kilometr od břehu. Po prohlídce Vás  stejná loď odveze zpět na pevninu. Neplatí se zde žádné vstupné, protože jak říká námořník v úvodním slově: „Toto není turistická atrakce, ale vzpomínkové místo na tragédii, která se tu udála.“

       Havajci představují dnes jen kolem 15 % obyvatelstva, avšak havajský jazyk drží světový rekord v nejkratší abecedě na světě. Má nejméně souhlásek ze všech jazyků a to sedm, samohlásek jen pět. Je to příjemně znějící jazyk, zvláště pak v písních, kterými nás častoval řidič autobusu na ostrově Kauai. Známé slůvko ALOHA se kterým se setkáváme na každém kroku znamená například láska, ale můžete je použít pro všechno hezké. Také namísto dobrý den slýcháte například v obchodech – aloha, nebo tímto  slůvkem místní také děkují. Dokonce si Havajské ostrovy díky tomuto libému slůvku vysloužily i přezdívku – Stát Aloha. Další zajímavostí jsou „Macadamia nuts“ takzvané makadamové oříšky. Přestože původem pochází z Austrálie, Havajské ostrovy jsou jejich největšími pěstiteli. Tyto  kulaté asi jako třešeň velké, velmi chutné ořechy obsahují až 80 % procent tuku a jsou nabízené jak slané tak ochucené  mnoha různými ingrediencemi. Nejlepší však jsou  zalité v čokoládě.

Po sladkém oříškovém rozjímání nám pobyt na ostrově Oahu  končí. Čeká nás dalších devět dní, na ještě krásnějším a geologicky nejstarším ostrově – Kauai, který vytvořil pouze jediný mohutný vulkán. Tato stále  zelená zahrada se téměř vším velmi odlišuje od ostatních ostrovů. Uprostřed ostrova se tyčí hora Waialeale, která je vůbec nejmokřejším místem naší planety. Srážky jak známo měříme na milimetry, avšak zde v jednom rekordním roce  napršelo až 15 metrů vody. Střed ostrova je téměř nepřístupný pro strmé vysoké skály porostlé sytou těžko proniknutelnou zelení. Také pláže zde jsou krásnější, na mušle bohatší a bez výstražných tabulek. Pláž  a údolí v Hanalei je znalci Havaje považována za nejkrásnější oblast celého souostroví. Zde byla natočena převážná část filmu Jurský park, King Kong a mnoho jiných známých titulů. Projevy vulkanické činnosti jsou zde patrné téměř na každém kroku a činí tak ostrov pohádkově krásný.  Na tomto ostrově jsem navštívil dva skutečné sběratele – odborníky na havajskou malakofaunu, ať už mořskou, suchozemskou nebo fosilní. S nimi jsem řadu mušlí vyměnil a získal několik užitečných rad, kde je nejlepší místo ke sbírání a šnorchlování. 

       Pan Reginald Gage mi nejen poradil, ale i přímo  zavezl na  pláž v Hanapepe, která byla snad nejbohatší ze všech. Do mé sbírky přibyly například naprosto dokonalé přílipky Cellana sendwichensis a Cellana melenostoma, samozřejmě žijící pouze na Havaji v příbojové zóně na skále, proto jsou v dobrém stavu poměrně vzácné. Také mne potěšil nalezený Conus pennaceus elisae, Cypraea caputserpentis forma caputophidii a Cymatium intermedium. Musím se také zmínit o dalším  jen několik kilometrů vzdáleném a tajuplném ostrůvku Nihau, který nedá spát mnoha lidem. Tento ostrov je totiž zakázaný. To znamená absolutně nepřístupný nikomu, kdo na tomto ostrově nebydlí. Jeho obyvatelé, kterých je přibližně 500 žijí nezměněným způsobem života, tedy absolutně v souladu s přírodou, nedotčeni téměř žádnou z civilizačních vymožeností. Své místo tu nenašlo ani kouření a pití alkoholu. Ironií je, že tento ostrov několik kilometrů od nejmokřejšího místa na Zemi trpí nedostatkem vody. Proto je zemědělství  výhradně okrajovou záležitostí  a jeho obyvatelé se živí hlavně chovem ovcí, hovězího skotu a malou měrou i arabských koní. 

       Co je, ale zajímavé, že mezi nezanedbatelný příjem zdejších obyvatel patří sbírání mušlí ze kterých následně vyrábějí lei. Tak se jmenují věnce, které dávají Havajci každému příchozímu na krk. Nutno poznamenat, že dnes už si každý obdarovaný návštěvník  tuto službu předem u své cestovní kanceláře řádně zaplatí. Tyto lei jsou ale výhradně z květů orchideí, nebo jiných barevných květin, nebo i z květin umělých. Mušlové, jsou velmi drahé a v obchodech se pohybují od 50 až do 1000 dolarů. Jsou vytvořeny s malých barevných mušliček umně přišitých do nádherných věnců různé tloušťky a tvaru. Mušle používané na výrobu lei jsou z těchto druhů, Columbella variegata, nebo margarita, hřebenatek hrajících všemi barvami, velkých kolem 5 mm, nebo dvoumilimetrové jasně červené Gibbula marmorea a Leptothyra verruca a mnoha dalších zde žijících druhů. Každá lei je sestavená většinou jen z jednoho  druhu. Zakončeny jsou přívěskem z větších zavinutců, například Cypraea tessellata, granulata,  sulcidentata, nebo helvola hawaensis. Musím jen podotknout, že někteří tito zavinutci vypadaly velmi hezky a mohli by zdobit leckterou sbírku. Útěchou mi bylo, že přívěsky nebyly zničené provrtáním, ale jen přilepené. Zakázaný ostrov mají Havajské ostrovy ještě jeden a to  ten nejmenší – Kahoolawe. Tento ostrůvek nemá tak romantický důvod k zakázanému vstupu jako Nihau. V devatenáctém století na něm  jeho dva majitelé  začali chovat kozy, které po čase celou vegetaci nenávratně zkonzumovali.Učinili z něho nehostinný kus země, který poté chovatelé opustili. Další ránu dostal tento nešťastný ostrov, když ho získala americká armáda, která ho začala využívat jako cvičiště. Dnes je Kahoolawe úplně zdevastovaný a vstup na něj je přísně zakázán pro množství nevybuchlé munice. Trochu smutný konec jednoho ostrova. Zato, však ostatních sedm je nádherných a každý z nich nabízí opravdové bohatství z klenotnice přírody.