Jedovatí měkkýši
Pozor na nebezpečné měkkýše !
Moře nám neposkytuje jen radost z nalezených mušlí, ale i četná nepříjemná překvapení pramenící z neznalosti různých úskalí a nebezpečí. V krátkosti se chci zmínit o jedovatých mušlích a jejich nástrahách.
Čeleď Conidae (homolicovití ) jsou útoky na člověka pověstné, avšak naštěstí ne příliš časté. Jedový aparát homolic je umístěn místo jazykové pásky – raduly. Jedná se o malou jehličku podobnou harpuně, která je vystřelována na kořist. Harpuna má na konci háček a zůstává v těle oběti. Jedové zuby, jak se také harpuny nazývají, se stále obnovují.
Moře nám neposkytuje jen radost z nalezených mušlí, ale i četná nepříjemná překvapení pramenící z neznalosti různých úskalí a nebezpečí. V krátkosti se chci zmínit o jedovatých mušlích a jejich nástrahách. Čeleď Conidae (homolicovití ) jsou útoky na člověka pověstné, avšak naštěstí ne příliš časté. Jedový aparát homolic je umístěn místo jazykové pásky – raduly. Jedná se o malou jehličku podobnou harpuně, která je vystřelována na kořist. Harpuna má na konci háček a zůstává v těle oběti. Jedové zuby, jak se také harpuny nazývají, se stále obnovují.
Homolice se živí různými bezobratlými živočichy jako jsou červi a měkkýši, ale mohou ulovit i neopatrnou rybku, kterou ochromí paralyzujícím jedem a následně vstřebají do svého trávicího ústrojí. Nebezpečí pro člověka spočívá právě v neznalosti způsobu obživy těchto měkkýšů. Sevřením plže v dlani může dojít při instinktivní obraně k vystřelení harpuny s následným poraněním ruky. Jedovaté jsou všechny druhy homolic, ovšem k těm nejnebezpečnějším a smrtelně jedovatým patří tyto druhy:
Conus geographus (homolice mapová) velikost až 6 – 12 cm, rozšířená v části indopacifické provincie, Filipíny, Indie, Zanzibar. Žije v mělké vodě.
Conus aulicus (homolice knížecí) velikost až 6 -14 cm. Žije v hloubce 1 – 30 metrů, Indopacifik, Indonésie, Zanzibar, Šalamounovy ostrovy, Indie.
Conus textile (homolice síťkovaná) velikost 4 – 14 cm, 2 – 50 metrů, Indopacifik, Filipíny, Thajsko, Mozambik, Madagaskar, Indie, Keňa, Šalamounovy ostrovy.
Conus striatus (homolice žíhaná) velikost 5 – 12cm, 1 – 25 metrů, Indopacifik, Havajské ostrovy, Mozambik, Zanzibar, Saudská Arábie.
Conus tulipa (homolice tulipánová) 4 – 8 cm, 1 – 10 metrů, Indopacifik, Filipíny, Papua Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy, Indie, Somálsko.
Conus marmoreus (homolice mramorovaná) velikost 5 – 15 cm, 1 – 15 metrů, Filipíny , Fidži, Nová Kaledonie.
Homolice se ve svém přirozeném prostředí maskují, takže je neuvidíte tak krásně barevné, jak je znáte z publikací.
Mohou být porostlé chaluhami, pokryté konchinovou vrstvou (periostrakem) nebo vápenatými nánosy. Avšak homolovitý tvar si vždy uchovají.
Toxin těchto predátorů není doposud uspokojivě specifikován. Působí na svalovinu a způsobuje paralýzu – ochrnutí. V současné době mu medicína věnuje pozornost též jako možnému analgetiku. Příznaky otravy jsou lokální a projevují se zarudnutím postiženého místa, bolestí, teplotou, zvracením a průjmem. Těžká otrava je příčinou nekoordinovanosti svalových pohybů, následuje ochrnutí bránice a tím zástava dechu.
Při neposkytnutí pomoci do 5 hodin nastává smrt. Léčí se pouze příslušným analgetikem. I na Jadranu, kam jezdí na dovolenou nejvíce našich turistů, se můžete setkat s homolicí středomořskou Conus mediterranus. Ta není sice smrtelně jedovatá, ale její píchnutí může být velmi nepříjemné. Nebudete- li moci odolat a touha prohlédnout si živočicha zblízka bude silnější, můžete uchopit homolici za vrchol, tedy za silnější část ulity a tak si ji prohlédnout. Opatrnost je však vždy na místě.
V tropických oblastech je třeba si dát pozor také na méně známé jedovaté vrtulovky, čeleď Terebridae, které mají jedovou žlázu srovnatelnou s homolicemi. Žijí většinou v mělké vodě v písku a vyčnívajícím sifonem pátrají po potravě.
Nebezpečím pro člověka nemusí být jen plži a jejich dokonalé „zbraně“, ale ohrozit zdraví mohou i mlži. Například slávky, ústřice, nebo návka noemova. Těmito mlži je možné se otrávit při jejich konzumaci. Kumulují totiž v sobě jedy s paralytickými účinky obsažené v odpadní vodě vypouštěné do moře. Příznaky otravy se někdy dostavují již po pěti minutách. Dochází ke strnulosti rtů, jazyka a hrdla. Při podávání léků tyto stavy obvykle pomíjejí po 8 až 48 hodinách. Vyvarovat otravě se můžete tehdy, pokud nebudete sbírat tyto chutné mlže v blízkosti ústí kanalizace.
