Seychely

Seychely  pro mě byly od dětství vysněným, ale nedostupným rájem na zemi.

Ještě před rokem 1989 jsem si koupil v antikvariátu útlou knížku s názvem  Oáza uprostřed oceánu. Obyčejně jsem si čas od času pořídil nějaký ten cestopis, který se dal v té době sehnat, a dychtivě ho přečetl. Tuto knížku o Seychelských ostrovech jsem ale musel číst několikrát a  Seychely  se pro mě staly vysněným, ale nedostupným rájem na zemi. V roce 1995 se stal můj sen skutečností. A co je na nich tak zvláštního ? Všechno ! Posuďte však sami.

Seychely tvoří 115 ostrovů roztroušených v Indickém oceánu na ploše větší než jeden milion km². Ostrovy jsou dvojího původu: vedle 73 korálových atolů zde nalezneme 42 ostrovů s žulovým podložím  a právě ty jsou nejzajímavější. Předpokládá se, že staré horniny, jejichž vrcholy tvoří největší ostrovy Mahé, Praslin, Sillhuete, La Digue a další, vznikaly v době Gondwany, která byla souvislou zemskou pevninou až do konce prvohor. V druhohorách pak došlo k roztržení prapevniny a k postupnému oddělění jednotlivých kontinentů. Z geologického hlediska je červená a černá žula na Seychelách stále předmětem zkoumání, protože se výrazně liší  od geologické stavby okolních částí země.

 Když jsme přilétali k vysněnému ráji, zatajil se mi dech při spatření zelených ostrůvků pode mnou, které vypadaly jako rozsypané zelené smaragdy na modrém sametu.  Po deseti hodinách letu nad nekonečným oceánem je těžké v obklopující modři rozlišit, co je voda a co nebe. Hory neskutečných bizarních tvarů jako z pohádky se najednou vynořily a zapůsobily na mě  nezapomenutelným dojmem. Přistáli jsme na ostrově Mahé, kde leží Victoria, nejmenší hlavní   město na světě.  Rozloha ostrova je 147 čtverečních kilometrů a je zde soustředěno 90 % obyvatelstva. Po ubytování v penzionu Coco d´Or jsem ani nevybalil a mé první kroky směřovaly na pobřeží. Radost z prvních nalezených mušliček do sbírky byla veliká.

Druhý den patřil prohlídce Victorie, kde se nedá zabloudit, protože vše zajímavé je soustředěno do středu městečka. Malé tržiště s různými suvenýry, přírodopisné muzeum, obchůdky  a rovněž socha královny Victorie.  Přehlédnout nelze ani kovovou hodinovou věžičku, zmenšenou kopii londýnského Big Benu. Na tomto místě se domlouvají schůzky a dokonce zde vzniklo místní úsloví „ten neviděl ani hodiny“, mluví-li se o někom, kdo něco neví. Další  den po vykoupání v moři jsem navštívil místního kolegu sběratele, pana Carlo Laura, u kterého jsem nějaké mušle nakoupil a  také vyměnil. Těším se z dalších přírůstků do sbírky, ale zároveň se nemůžu  dočkat, až uvidím na vlastní oči onu tajemnou tolik opěvovanou palmu s největším  semenem  na světě, které má průměr až 50 cm a váží 10 až 25 kilogramů.

 Kupuji si výlet malým letadlem na ostrov Praslin …Vcházíme i s průvodcem do  potemělé tajuplné „zahrady“ s neskutečným množstvím neznámých stromů a rostlin. Teď se mě tají dech podruhé a rychle vdechuji vůně majestátného pralesa. Konečně vidím palmu seychelskou, nebo také mořský kokos (coco-de-mer),  latinským názvem Lodoicea maldivica. Palmy dorůstají  do výšky třiceti metrů. Stonek každého listu, dlouhý 3 až 6 metrů, korunují listové čepele vytvářející vějíř široký 3 až 5 metrů. Počet listů však  nikdy nepřevyšuje třicet. Palmy jsou dvoudomé rostliny, tedy s oddělenými samčími a samičími květy, a rostou zpravidla vedle sebe, aby jejich květy mohly být snadno opylovány větrem. Samčí květ nápadně připomíná  velkou, více než 50 cm dlouhou jehnědu a samičí květ je podobný dlouhému kalichu. Tyto antropomorfní tvary květů zrodily pověru, že se v noci palmy milují. Nikdo z lidí to samozřejmě neviděl, protože jak nám sdělil průvodce, musí každý svědek milostných botanických her zemřít. Ostrované by proto nešli v noci do lesa ani za nic na světě.

  Další pozoruhodností tohoto stromu je jeho neobyčejná věrnost domovskému ostrovu. Nesčetné pokusy botaniků vypěstovat ji na jiných místech byly vždy korunovány neúspěchem. Až  v posledních  letech se podařilo na několika málo místech ji zatím s úspěchem vypěstovat. Tento unikátní palmový les se nachází  pouze na  ostrově Praslin v Údolí květů. Na 45 hektarech roste 6745 palem. Počet je přesně evidovaný, protože každá palma je nejen národním, ale i světovým  bohatstvím. Proč se ale druhovým názvem jmenuje maldivica , když roste pouze na Seychelských ostrovech ? Lidé tento strom spatřili poprvé v polovině 18. století, ale jeho gigantické plody byly už známé několik století předtím. Mořské proudy je přinášely na pláže Maledivských ostrovů a tak mnozí měli zato, že pocházejí z Malediv. V jižní Indii a v celé Malajsii se o nich vyprávěly legendy.

 O léčivých schopnostech jádra ořechu se ve východní medicíně psaly celé traktáty. Ani Evropě se nevyhnuly zprávy o tomto plodu. Evropští mořeplavci tvrdili, že pohádkové plody rostou pod vodou na větvích gigantických řas. Zázračným vlastnostem odpovídala tedy i cena. Za jediný ořech se platilo celé jmění a mnozí sultáni byli ochotni zaplatit cenu lodě i s nákladem.  Je doloženo, že císař Rudolf II. nabízel dědicům holandského admirála W. Hermassena čtyři tisíce zlatých dukátů za tuto zvláštnost. Za číši vyrobenou z tohoto ořechu zaplatil tento známý sběratel všech přírodnin v té době závratnou částku šest tisíc zlatých. Legendy, tajemství a výmysly se rozplynuly v roce 1768, kdy francouzská expedice ořechy na Seychelách objevila a přivezla jich celý náklad. Cena potom okamžitě klesla, ale ani dnes není zanedbatelná. Mě byl tento botanický skvost nabízen obchodníky na Mahé v rozmezí od 100 do 200 dolarů za kus. Že je ořechy zakázáno vyvážet, jsem se dověděl teprve po příjezdu domů. Sorry.

Okouzlený přírodními krásami Praslinu jsem se lodí přesunul na další ostrov La Digue. Místním dopravním prostředkem, kterým  je volský povoz, jsem se nechal zavést na místo, kde se získává kopra – na slunci sušená dužina kokosových ořechů.  Zhlédl jsem namáhavý ruční způsob jejího zpracovávání,  ochutnal jsem lahodné kokosové mléko, ale už mě to táhlo na pobřeží.

 Ostrov La Digue nenavštěvují jen turisté, ale také profesionální fotografové z celého světa, doprovázení modelkami. Skály kolem pobřeží jsou úchvatné a spolu s krásným ženským tělem velmi často zdobí stránky různých časopisů. To už nastává čas, abych se vrátil zpět na Mahé a řekl také něco o místních obyvatelích.

Seychelané jsou patrně nejpestřejší národ na světě. Ať jsem přišel kamkoliv, do ulic Viktorie i do malých vesniček na ostrovech, viděl jsem pestrou směsici všech rasových typů i odstínů kůže od bílé až po tu nejtmavší. Genetické kódy jsou tu natolik propletené, že dvojice nikdy neví, jakou barvu bude mít jejich miminko. Na návštěvě u  druhého kolegy sběratele, kde se seběhla celá rodina, to bylo patrné: hotový kaleidoskop barev. Je to nádherné, že na světě existuje  takový kout,  kde je rasová nesnášenlivost neznámým pojmem a kde se na každém kroku setkáváte s velmi přátelskými, nekonfliktními a stále usměvavými lidmi. Každého také překvapí  ta skutečnost, že se na trzích nesmlouvá o cenách zboží, jak tomu bývá zvykem všude v Africe i v Asii.

 Jen na chvilku se mému příteli vytratil úsměv z tváře. Ukázal mi svoji sbírku a pochlubil se vzácnou mušlí z Filipín, kterou prý koupil na ostrově Mauricius. Musel jsem mu sdělit, že je to bohužel velmi zdařilý padělek, který vznikl přebarvením běžných mušlí. Tím jsou Filipínci bohužel dobře známí.

 Co se týká typických seychelských jídel, tak těch je hned několik. Je to především polévka z lasturnatek zvaná tek-tek, omeleta z vajec rybáků a pro nás nepředstavitelný pokrm,  dušení netopýři. Prý vynikající je takzvaný milionářův salát, připravený z vrcholového výhonku kokosové palmy uvařeného v páře a politého majonézou. Je-li  tento výhonek  odseknut, zajde celá palma, proto je toto jídlo velmi drahé a vzácné. Žádné z těchto jídel jsem neochutnal, ale nabízenému palmovému vínu toddy se odolat nedalo. Získává se z  kokosových palem tak, že se palma v koruně nařízne a míza stékající do připevněné plastové láhve se nechá rychle zkvasit, takže  alkoholický nápoj je hotový do druhého dne.

Ale pojďme se teď raději potápět. Seychelská vláda si brzy uvědomila, jaké přírodní bohatství skrývají okolní vody oceánu a přibližně 60 % svého území vyhlásila  za národní parky nebo přírodní rezervace. Také díky těmto opatřením mohu obdivovat podmořské království flóry i fauny a to pouze se šnorchlem. Už v metrové hloubce mě čeká nepřeberné množství ryb, korálů i mušlí a mně se tají dech už potřetí. Slyším pod vodou svá vlastní slova obdivu a úžasu nad těžko popsatelnou krásou podmořského světa, kterou vidím na vlastní oči poprvé v životě. Jen kolem ostrova Mahé  žije přes 150 druhů ryb, nesčetné množství korálů a přes 300 druhů měkkýšů. Zvláště mnoho je tu homolic, které mohu také pozorovat v mělkých tůňkách po odlivu. Některé z homolic jsou nebezpečné svým jedovým trnem, kterým paralyzují  svou kořist. Proto se nedoporučuje brát je  holýma rukama, ani se jich dotýkat. V hojném počtu se zde vyskytují i zavinutci, zvláště pak zavinutec kroužkový a zavinutec penízkový, kteří sloužili po více jak 3000 let jako platidlo.

V suchozemské fauně a flóře se vyskytují skutečné endemické unikáty, související s geologickým vývojem a izolací těchto malých kousků pevniny. Za velký počet unikátních živočichů a rostlin nacházejících se pouze na Seychelských ostrovech vyjmenuji jen několik. Na ostrově Mahé žije nejmenší žába na světě, velká kolem jednoho centimetru. Velmi vzácný je papoušek černý nebo pouze několik desítek kusů lejsků stavících si malinká hnízda až na konci větviček. Na ostrově Aldabra žije největší množství želv obrovských na světě. Ve stále zelených horách věčně ponořených do oparu roste překrásná masožravá láčkovka.  Je však zajímavé, že v  příbřežních vodách i přes velký počet a mnohotvárnost  nejsou mezi měkkýši žádné endemity. Myslím si však, že vědci ještě neměli příležitost důkladně zmapovat místní hlubiny a nějaký fantastický objev na nás ještě čeká.

  Pro Seychelské ostrovy není dostačující žádný superlativ, který by  popsal tyto svěží rajské zahrady na zemi, jimž se vyhýbají  tajfuny i zemětřesení.