Vyznání ze sběratelství

Jsem rád, že jsem sběratelem.

Sbírání schránek mořských měkkýšů mi přináší dlouhodobé potěšení. Potěšení často proměnlivé, v němž se v nestejné míře mísí radost z takzvaného pudového hromadění, radost z kompletace nebo pýchy z vlastnictví. Neskrývanou radostí mě naplňuje dosažení určitých znalostí  a to nejen ve zvoleném  oboru. Na sběratelství musím  ocenit i to, že příznivě ovlivňuje duševní zdraví, protože  každý sběratel se  má stále na co těšit, stále něco hledat a co chvíli si udělat radost z nového objektu své vášně. Uchýlit se mezi své miláčky patří k těm krásným chvílím, kdy se může člověk  odreagovat a tím vytěsnit z mysli všechno to nepříjemné, co člověka provází životem.  Mimo jiné mi sběratelství dalo mnoho nových přátel a spoustu kolegů,  se kterými si mám vždy co říct a které vždy rád vidím. Navíc mi otevřelo celou řadu nových, nečekaných možností při rozvíjení vlastní individuality mimo svou vlastní profesi.

       Ale proč zrovna lastury ? Vždyť tu nemáme ani moře. A možná právě proto. Už od dětství mě zajímali šneci a sladkovodní mlži, které jsem v Morkovicích  po vypuštění rybníka jménem Ovčáček, hledal v bahně. Mokrý, špinavý, ale pokaždé šťastný se vracel domů se svým každodenním perleťovým úlovkem. Mým dětským snem nebylo nic jiného než  „VIDĚT MOŘE“, zatímco moji vrstevníci chtěli být kosmonauty, vojáky, nebo fotbalisty. Kniha od Julese Verna  „20 000 mil pod mořem“ se pro mne stala biblí a mojí nejoblíbenější četbou. Dotknout se moře jsem dlouho považoval za neuskutečnitelný sen.  Myslím si, že právě hromaděním lastur jsem si ho chtěl přiblížil a mít ho aspoň malý kousek doma a pomyslně, pomocí mušlí si na něj sáhnout. V mé sbírce je nyní více než 3500 druhů mořských plžů. Mlži (mají vždy dvě části) kvůli nedostatku místa v mé sbírce zastoupeny nejsou. Výjimku   tvoří čeleď Spondylidae – ostnovky, které dokážou nadchnout i naprostého ignoranta mušlí svou barevností a hustotou i délkou ostnů, která je u některých druhů mnohem větší než samotné misky.

Ale teď něco málo o samotných lasturách

Měkkýši, jak se nazývá druhý nejpočetnější živočišný kmen, mají měkké tělo a žláznatý plášť. Ten vytváří schránku, do níž se může měkkýš buď částečně, nebo zcela skrýt. Některé druhy mají též víčko neboli operculum, kterým se dokonale uzavřou před svými nepřáteli. Vzhledem k různému tvaru pláště vytvářejí měkkýši také různé typy schránek. Lastura je zjednodušeně řečeno vnější kostra živočicha, složená ze tří vrstev uhličitanu vápenatého a tenké organické konchinové vrstvy na povrchu.

        Kmen měkkýšů (Mollusca) můžeme bezesporu označit za jednu z nejúspěšnějších skupin živočichů. Jeho zástupci se v krátkém čase bohatě morfologicky rozrůznili a v průběhu další evoluce obsadili téměř všechny biotopy – moře, sladké vody a souše. Měkkýši jsou velmi starou živočišnou skupinou. Počátek jejich vývoje sahá až do prvohor ( kambrium – asi před 500 miliony let). Tehdejší moře byla doslova přeplněna druhovým bohatstvím měkkýšů. Proto se některé vymřelé (fosilní) druhy staly důležitou pomůckou při odhalování stáří geologických vrstev. Vrcholu svého vývoje dosáhly v třetihorách. Měkkýši mající schránku se dělí na těchto šest tříd : Nejpočetnější z nich jsou plži (Gastropoda), mají zpravidla celistvou spirálovitě vinutou ulitu. Druhou třídou jsou mlži (Bivalvia), které mají dvě misky spojené ve vrcholu. Vývojově patří k nejmladším měkkýšům. Následují paplži (Polyplacophora), chroustnatky mají schránku tvořenou z osmi příčných destiček. Zajímavou rourkovitou, na obou koncích otevřenou schránku má další třída – kelnatky (Scaphopoda). Nejdokonalejší třída jsou hlavonožci (Cephalopoda), nevytváří až na malé výjimky vnější schránku. Nejprimitivnější skupinou jsou přílipkovci (Monoplacophora) s několika málo druhy, kteří vytvářejí široce kuželovitou schránku podobnou přílipkám.

 Ulity plžů a misky mlžů označujeme společným názvem lastury nebo mušle. Někdy slýchám i pojmenování „škeble“, ale to je  podle mého názoru tak trochu nedůstojné, jelikož jde o označení pouze jednoho rodu sladkovodních mlžů (škeble rybničná). Je to stejné, jako kdybychom například všem těm nádherným tropickým opeřencům říkali vrabci. V souvislosti s krásou lastur zní škeble poněkud vulgárně. Proto se přikláním k oslovení lastury, mušle, ulity, schránky nebo třeba i domečky.